Balet Národní divadlo
Výpravný balet Spící krasavice hudebního skladatele Petra Iljiče Čajkovského a choreografa Mariuse Petipy, na motivy pohádky Charlese Perraulta, měl původně premiéru na konci devatenáctého století v Petrohradě. Nyní vstupuje do repertoáru Baletu Národního divadla v choreografii legendární primabaleríny Márcii Haydée jako pozoruhodný artefakt duchovního odkazu baletní klasiky.
Od premiéry v roce 1987, kdy Márcia Haydée uvedla tento titul ve Stuttgartském baletu, zakotvila její Spící krasavice pevně v baletním světě. Zhlédli ji diváci v Chile, Belgii, Austrálii, Jižní Koreji, Švédsku a Kanadě a nyní doputuje do zrekonstruované budovy Státní opery v Praze jako podobenství o znovuoživení krásy a věčném boji zla s dobrem.
Před vytvořením vlastní choreografie se Márcia Haydée s Petipovým klasickým dílem setkala mnohokrát: Byl to vůbec první balet, který jako holčička viděla, a později v mnoha verzích sama tančila. Když se v roce 1961 ucházela o angažmá u Johna Cranka, předvedla mu variace ze Spící krasavice a ve stejném souboru debutovala jako Princezna Florina (v pas de deux s Modrým ptákem). Zevrubná znalost díla jí tak poskytla pevný základ, na němž vystavěla svou vlastní interpretaci verze Spící krasavice. Zároveň se jednalo o vůbec první choreografii, kterou Haydée vytvořila.
Důraz přitom kladla kromě princezny Aurory a prince Désirého hlavně na postavu víly Carabosse, která prostupuje celým baletem. Objeví se i v závěru při svatební oslavě, aby nám připomněla, že zlo je stálou součástí našeho světa. „Pro mě je Spící krasavice především příběhem o zlé víle,“ popisuje choreografka Márcia Haydée svou vizi, „Dobro i zlo máme každý v sobě, je to univerzální zápas.“