Režisérka Olga Malířová Špátová natočila nový dokument s názvem Pavel Černoch - Enfant Terrible?, který návštěvníci Zlaté Prahy uvidí premiérově ve čtvrtek 24. září. A my pro vás máme rozhovor s autorkou nového dokumentu.
Jak jste se s Pavlem Černochem seznámila? Čím Vás oslovil?
Pavla jsem začala natáčet v říjnu 2018 při stavbě jeho domu nedaleko Prahy a končila jeho kolaudací skoro za dva roky. Od prvního momentu mě fascinovala jeho opravdovost, přímost a upřímnost. Odvaha, s jakou mě pustil k vrcholným momentům své kariéry, ale i k citlivým chvílím svého osobního života. Nadchla mě vzácná kombinace nádherného zpěvu s jeho přátelskou a laskavou povahou.
Z čeho jste pro svůj dokument čerpala informace?
Natáčela jsem Pavla skoro dva roky ve zlomových okamžicích jeho profesního i soukromého života. Volal mi ze všech zemí, kde cestoval, a dával mi nápady, kam bych za ním mohla se svým štábem přijet a jaké situace z jeho života můžeme natáčet. Spoluvytvářel tím scénář našeho filmu a to je cenné.
Jaké období nebo moment je pro Váš portrét zásadní?
Do jeho třiceti let se mu v operním zpěvu nedařilo, ale díky odvaze, se kterou přijímal nabídky osudu, dnes dobývá evropské operní scény. Zažila jsem jeho vysněný debut v londýnské Covent Garden v Kátě Kabanové. Obrovské úspěchy s Lacem v Jenůfě v Amsterdamu, s Lenským v Oněginovi v Mnichově, s Donem Carlosem v Hamburku. Pavel se ale stále vracel domů do Brna za svou rodinou. Nikdy nezapomínal na svých pár přátel, kterými se neustále obklopoval, na svého italského profesora zpěvu, který ho pěvecky zachránil, na rodiče a bratra. Oslavil pětačtyřicáté narozeniny a já svým filmem sledovala, jak se mění jeho hodnoty a přístup k životu, k profesi a ke vztahům.
Pavel Černoch je vyhledávaným tenorem na prestižních scénách, zároveň se o něm píše jako o rebelovi. Věnuje se také hudebnímu managementu, který vystudoval. Co Pavla Černocha nejlépe charakterizuje?
Celá jeho dosavadní profesní cesta je zcela nekonformní a rebelská. Pavel vždy říkal, co si myslí. Ze všeho nejdůležitější je pro něj pravda. To považuji ve svém filmu za podstatné. Pavel bere vážně svou profesi, ale nebere vážně sám sebe, a to je úlevné. Za každou cenu zůstává sám sebou a umí si ze sebe dělat legraci. Svým přístupem k životu a k opernímu světu boří předsudky. Jsem přesvědčená, že příběh Pavla, který jde s velkou ctižádostí za svým snem, může být blízký i těm, kterým je operní svět zatím vzdálený. Může se stát vzorem pro další mladé lidi, kteří chtějí v životě něco dokázat.